Nesouhlasím s výsledkem analýzy vládní Agentury pro sociální začleňování. Na základě této analýzy ministr Jan Dienstbier prohlásil, že nulová tolerance nemá výsledky a je třeba jít cestou začleńování. Kritiku vládní agentury směrem k nulové toleranci považuji za zcela nepodloženou fakty a argumenty. Opírá se o průzkum provedený neziskovými organizacemi. Většina respondentů tohoto průzkumu byli lidé se sociálními problémy, obyvatelé sociálně vyloučených lokalit, kvůli kterým jsme v Litvínově před lety a postupně také v dalších městech kraje nulovou toleranci zaváděli. O nerelevantnosti průzkumu svědčí i zkreslování odpovědí některých účastníků. Já jsem takové manipulace s výsledky jasným důkazem. Zaměstnanci neziskových organizací se mnou řízený rozhovor vedli, ve výsledné zprávě však uvedli nejen zcela jiné a smyšlené odpovědi, ale také otázky byly jiné, než jaké pokládali mně. Naopak o úspěšnosti nulové tolerance svědčí opakovaně se snižující kriminalita v celém Ústeckém kraji vyjma „roku amnestie“. Při důsledné aplikaci nulové tolerance se významně zklidnila situace v Janově, ale například také v Duchcově. Je nasnadě, že jinak nulovou toleranci vnímají lidé, kterým má pomoci ke slušnému soužití s menšinami a sociálně nepřizpůsobivými, a jinak ji vnímají sami sociálně nepřizpůsobiví, kterých se zejména průzkum vládní agentury týkal. Chápu postoj neziskových organizací, větší obnos peněz do sociálního začleňování znamená více peněz pro ně. Nerozumím ale ministrovi Dienstbierovi. Tomu by mělo jít především o vyřešení problémů a pomoc nejen sociálně nepřizpůsobivým, ale všem obyvatelům sociálně vyloučených lokalit. Samotné začleňování bez represivní složky totiž nefungovalo a fungovat nebude. Opakovaně vyzývám ministra Dienstbiera, aby svou politiku nedělal pouze z Prahy, ale aby s lidmi v regionech se sociálními problémy mluvil. Při své loňské návštěvě Janova si neudělal na obyvatele sídliště, na osadní výbor ani na zástupce bytového družstva čas. Vstřebával informace pouze od stolu. Já v Janově bydlím, jezdím do sociálně vyloučených lokalit v kraji, mluvím s lidmi, pomáhám při konkrétních problémech konkrétním lidem. Neúřaduji z bezpečí svého úřadu jen podle informací neziskových organizací, kterým jde především o peníze. Práci ministra Dienstbiera nepokládám za přínosnou a opakovaně ho vyzývám k odstoupení.
